Mediální proroci: Blogy, co Vás zamrazí až do morku kostí. Pro- Ana Thinspiration…

Blogy, co Vás zamrazí až do morku kostí. Pro-Ana Thinspiration…

Slyšeli jste někdy termíny jako Pro-Ana, Pro-Mia a Pro-Ed? Já ne. Zkratky, které pojmenovávají nám známější realitu, jako anorexie, bulimie a jiné poruchy příjmu potravy (eating disorders) už jsou jiná liga. Celosvětové fenomény dívčích poruch a nemocí. Hladovky a kruté diety, sebepoškozování ve jménu „krásy“, mentální a fyzické poruchy organismu, to vše jen kvůli módě. Zmiňovat, že nastavené trendy a symboly krásy modelingu a médií a to nejhubenější ženy, se drží ukotvené už řady let, asi nemusím. Trend je trend. A Internet trendy a lidské chtíče podporuje. Shromažďuje bratrstva různých koníčků a obsesí. Pro mne se jeden z nich nazývá Thinspiration - inspirace k hubnutí a je hlavním mottem a motivem dívek, které tak činí hubnoucí metodou Pro-Ana (pro-anorexie(i)). Jedná se o to zhubnout, drasticky, až na pokraj normálu a pokud možno při tom absolutně nejíst. Pít jen vodu, zelený čaj, vyčítat si každé sousto, bavit se hladem. Nepřijmout to jako trest, ale jako módní a životní styl.

Jsi Pro- Ana? Respektuji Tě, chci být jako ty!

Pojďte si trochu zasurfovat. Vyťukejte Pro-Ana. Výsledkem jsou miliony odkazů, převážná část je mocná galaxie blogosféry. Blogy většinou velmi mladých dívek, které je používají k popisu svých stravovacích aktivit a soukromí svého života. Jsou to jakési deníky, osobní váhy a kuchařky, v kterých se řeší, co dívky jedly k snídani, k obědu a k večeři. Šok možná bude to, že vedle kolonky o jaký druh jídla se jedná, svítí z větší části jen velké „NIC“. Nejedla jsem nic a cítím se skvěle. Jejich pocity štěstí a zoufalství jsou hned v druhém pořadí, převažují však depresivní nálady a splín. [1] Nechybí ostatní názory jiných blogerek, které pevně stojí za dotyčnou v jakékoliv situaci, povzbuzují ji, litují a nebo ji obdivují za její „NIC“ v jídelníčku.

Nyní zkuste zadat heslo Thinspiration. O něco méně milionů, ale stojí za povšimnutí. V praxi heslo reprezentuje většinou obrázkový katalog hubených mladých žen s detailem na vyhublé nohy, útlý pas, nebo vystouplá žebra na jejich holém těle. Spousty fotek standardních těl modelek mezi kterými se sem tam objevují celkem nezdravě vypadající ženy, nemocné hladem. Dívky fotografie glorifikují, stejně jako píší své pocity z toho, jak je pro ně důležité cítit se hubené a jak je úžasné mít hlad: „Anorexie není dieta, ale životní styl. Já jsem silnější než jídlo! Tohle tělo je moje a já si s ním budu dělat co chci!!! Miluju ten pocit, být křehká a jemná. Miluju čtení váhy, když čísla jdou dolů.“ [2]

Musí se zakročit!

Na úvod asi dost o tom, co už se na Internetu objevuje řady let. Šokantní je na tom to, jak hluboko to člověka pokaždé zasáhne, když pročítá komentáře a životní názory zmíněných slečen a říká si v duchu: „Kdybych byl rodičem takové dívky, bratrem, sestrou, nejlepším přítelem. Zakázat. Rušit. Mazat jim tyhle tajné weby, kde nebezpečně diskutují a hrají s životem ruskou ruletu. To dá zdravý rozum“! Podobnou hlídku, policii, které hledají bezpečnostní opatření proti sebezničujícím webům, zvláště pak zaměřených na poruchy příjmů potravy si dala za úkol organizace Tumblr.[3] Na jejich webových stránkách naleznete proti čemu se vymezují a co chtějí potírat. Na první pohled to zní velice logicky. Stručný manifest. Přidejte se ke skupině lidí, co berou tyto „anorektické blogy“ jako vážnou hrozbu a chtějí se touto problematikou aktivně zabývat. Na začátku manifestu však prohlašují, že jsou pro volnost na Internetu, ale někde se musí určit limity hry. Věčná otázka bytí! Stovky kauz, co smí a nesmí být na internetu. Příklady s dětskou pornografií, či neonacistickými portály. Mráz po zádech. Jak říkám, velice logické argumenty.

Nezakročovat. Názor sociologů

Avšak v této kauze je i druhá strana mince. Reakce sociologů. Příkladem je reakce Antonia A. Casilli z BodySpaceSociety, který tvrdí, že toto aktivistické odhalování může mít naprosto opačný a dost negativní efekt. Konkrétní headline jeho článku: „BANNING PRO-ANA WEBSITES? NOT A GOOD IDEA, AS WEB CENSORSHIP MIGHT HAVE A ‘TOOTHPASTE TUBE EFFECT“ [4], znamená v překladu, že cenzoři těchto webů mohou narazit na větší problém. A to na více ochranných prvků v komunitní správě těchto blogů a portálů. Na více tajného kódování a obecně mnohem užších vazeb a stmelování těchto subkultur. A kde není optimální viditelnost, není bohužel pomoci. Ztrácet minimální dohled a přehled o tom, o čem se na těchto blogech lidé baví, tím že je cenzura dožene k šifrování a k v podstatě většímu semknutí, fanatičtějšímu odhodlání, může mít nedozírné následky. Příkladem je tři léta starý projekt Anamia research project [5], který studoval weby hlásající se k Pro – Ana a k podobně smýšlejícím organizacím. Projekt narazil brzy na to, že tyto weby mají svou organizaci a nové softwary, které hledají cesty, jak se vyhnout cenzuře. Tím více, čím se veřejnost dozvídala o podobných projektech, jako o tomto výzkumu, administrátoři těchto webů hledali větší a větší kličky, šifry a více své nadšence popouzeli k uzavření do menších komunit a k větší intenzitě ve vlastní komunikaci mezi jednotlivými uživateli. Co ale bylo zajímavé, rozproudilo to rozšiřování Pro – Ana do jiných zemí. (první výskyt byl v UK). Začal fungovat „TOOTHPASTE TUBE EFFECT“ ; počet obsahů populárně označovaných webů se na oko zmenšil v centrálních vodách Internetu, ale přesto se tyto obsahy začaly rozšiřovat do větších periferií, méně známých webových stránek a blogů. A to ve větší frekvenci.

Ve slepé uličce

Proto je dnes pro profesionální zdravotnické organizace, média, rodiny a charity, které se snaží porozumět problémům lidí s mentální a fyzickou poruchou v příjmu potravy nebo s vážnými sebedestruktivními sklony, větší oříšek, najít a posléze proniknout do těchto struktur. Zjistit nová témata jejich „manifestů“, jejich nové rozměry ve smýšlení, změnu v jejich komunikaci a přístupů k těmto tématům. Porozumět jim lépe a nabídnout případnou pomoc, když už svůj chtíč a honbu za krásnými těly vyženou do mezí, kde již může jít o otázku života a smrti. Slepá ulička, která rozděluje odborníky a jinak zainteresované v této kauze na dva tábory, kterým jde o stejnou věc, ještě zdaleka zůstává oslepenou.