Saturday, April 7, 2012

deviantART: where art meets application




Ve 20. století se spojily dvě zdánlivě neslučitelné entity – umění a průmysl – a nejdříve vzniklo odvětví označované jako „cultural industries“, kulturní průmysl. Toto pojetí však v současnosti získalo povážlivé trhliny, neboť s technologickými možnostmi dostala dříve výhradně konzumentská masa lidí možnost nejen se k dílům snadno dostat, nýbrž i vyjádřit svůj názor, případně sám něco vytvořit a moci to ukázat ostatním. Fanoušci rozšiřují dané kánony, píší fanfiction, kreslí obrázky, natáčejí amatérské pocty svým oblíbeným filmům – a mají potřebu to všechno někde zveřejňovat; ti s nejlepšími nápady mají šanci stát se součástí originálu a dále jej rozšířit (markantní zejména v případě Star Wars, snad vůbec nejrozsáhlejšího transmediálního vyprávění). Z informační společnosti povstala společenská třída tvořících, „creative class“, která nejen konzumuje, ale je dále inspirována k přemýšlení a k vlastní tvorbě.

Z cultural industries se stává creative industries, kreativní průmysl, zasahující výrobu i služby. Cení se jakýkoli nový nápad, přitažlivost obsahu, a ani nemusí být zaplacen, stačí, když je uznáván a navštěvován: vždyť co by byl Internet (který je samozřejmě placený jako médium a tedy výdělečný) bez obsahu? V počátcích Internetu byl problém vůbec jej technicky rozšířit, začal sloužit hlavně ke spojení mezi lidmi, ale to nestačilo; jeho pravá síla tkví v rozmanitosti jeho obsahů. Nelze nabízet stále to stejné, proto přišla na řadu kreativita. Na sociálních sítích, které se stále těší veliké oblibě, jde přece právě o obsah: fotky uživatelů, statusy, sdílení obrázků, vtipů, videí, hudby. Virály, které se šíří, jsou z většiny dílem právě oné masy „konzumentů“ médií a zábavy, lidí, kteří měli nápad a pokusili se jej sdělit ostatním. Stali se prosumenty, tvůrci a konzumenty zároveň.

Komunitní server deviantART založili v srpnu 2000 Angelo Sotira, Scott Jarkoff a Matt Stephens jako portál pro začínající i zkušenější umělce. Registrovaní uživatelé, kterých je cca 20 milionů, nahrávají svá díla, která takto mohou ukázat ostatním, i neregistrovaným, a dočkat se kritiky (více či méně fundované). Veškeré uživatelovo dílo se shromažďuje na profilu v tzv. galerii, kterou je možno rozdělit do libovolných složek.

Portál deviantART je členěn do kategorií, takže se vyhledávání dá poměrně přesně zúžit; významně převažuje výtvarné umění, ale objevuje se i dost literatury, videa, úprav pro různé aplikace, případně tutoriály od zkušenějších umělců nebo volně použitelné fotografie (stock). Uživatel, který se rozhodne nahrát vlastní výtvarné dílo, má dokonce na výběr, jestli z něj udělá tzv. „print“ – prodatelnou kopii, z níž dostane určité procento zisku a zbytek obdrží server. Toto je výhodné hlavně pro oblíbené a etablované umělce, např. pro zkušené fotografy, ať už prodávají akty či krajinky. Uživatel si také může přidat jiného uživatele, jehož dílo se mu líbí, do sledování (deviantWatch), a pak mu bude přicházet upozornění, kdykoli se objeví od vybraného umělce nové dílo. Dobří umělci mají tisíce „pozorovatelů“. Je rovněž možné zařadit jednorázově něčí dílo mezi své oblíbené - Favourites, taková díla se pak objevují jako samostatná galerie v uživatelském profilu. Je to (kromě vlastních děl) také ukazatelem uživatelova vkusu.

V tomto smyslu funguje deviantART jako předchůdce plnohodnotné sociální sítě: umožňuje navázání kontaktu mezi uživateli a vzájemnou interakci, uživatelé mají své osobní profily, často velmi pečlivě vedené až vyšperkované; je také možné sdružovat se do skupin podle témat a názorů, tyto skupiny obvykle agregují tematická díla. Kromě této personalizované úrovně zde funguje i „metaúroveň“ – např. nejnavštěvovanější umělecká díla dne jsou označena jako „daily deviation“ a zobrazují se na dolním konci hlavní stránky, což zvyšuje jejich návštěvnost o to více. Uživatelé zakládají nejrůznější dotazníky – polls. Dále, vedení deviantARTu a vlivné skupiny posílají všem uživatelům upozornění, „notices“: vypisují se výtvarné soutěže nebo se diskutuje o důležitých uměleckých tématech.

http://techgnotic.deviantart.com/art/The-Future-of-Storytelling-Has-Arrived-293860261?utm_source=elnino&utm_medium=messagecenter&utm_campaign=040312_NET_Storytelling&utm_term=button

Jedna taková diskuse se otevřela právě v těchto dnech. Nese název „The Future of Storytelling Has Arrived“ a vznikla, jak uvádí zakladatel a pisatel úvodního materiálu $techgnotic, ze dvou příčin: první je ohlášená změna v jádru příběhu Teenage želv Ninja a druhou hráči odmítaný konec hry Mass Effect 3. Jak se zde píše, po celém světě se naprosto nevídaným způsobem rozhořela diskuse nad vztahem mezi tvůrci zábavy a příjemci/konzumenty zábavy. Zdá se, že již dále není možné přehlížet názor fanoušků na jejich oblíbená díla, není možné ponechávat stranou jejich přání – neboť jsou to právě fanoušci, kdo je klíčem k úspěchu zábavního díla (potažmo transmediálního vyprávění) v dnešní době.

Mimo názorů novinářů a tvůrců je zde prostor pro uživatelskou diskusi, v úvodu jsou kladeny velmi důležité otázky. Měli by tvůrci počítačové hry podlehnout a předělat její konec, pokud jsou hráči s tím původním naprosto nespokojeni? Měl by se brát ohled na reakce fanoušků, kteří se doslechnou o připravovaných pokračováních a vyjadřují k nim svůj názor? Je autorství ve své původní podobě odsouzeno k zániku?

V úvodním článku k diskusi jsou zmíněni tři oblíbení umělci z deviantARTu, kteří přistoupili na tento nový model důležitosti zpětné vazby (doslova je zde nazván „new storytelling paradigm“). Shodují se, že pokud je dílo tvořeno pro diváky/fanoušky, měl by být rozhodně brán ohled na hlas lidu. Každý z těchto tří má u svých výtvarných příběhů více než milion návštěv a museli se pročíst množstvím komentářů, z nichž si mohli udělat jasný názor na to, co si publikum myslí.

Pro příklad si představme ruského uživatele alexiuss (6,26 milionu návštěv), jenž si získal oblibu svým pochmurným kresleným seriálem „Romantically Apocalyptic“ ze světa po jaderném výbuchu. Své čtenáře přímo vyzývá, aby se stali součástí pokračování: ať už je žádá o názor na příběh, nebo vyloženě říká „pokud mi pod dílo vložíte určité množství komentářů, bude se příběh ubírat tímto směrem“. Jistě by se to dalo považovat za manipulování, případně vykrádání nápadů od publika, ale lze na to nazírat i jinak; je vidět, že alexiuss má základní linii příběhu od začátku rozmyšlenou, ale o detailech a alternativách je ochotný diskutovat. Fanoušci pak také mají pocit, jako by se sami stávali součástí výtvarného díla, čímž k němu získávají ještě bližší vztah: můj názor přece něco znamená! Dlužno poznamenat, že alexiuss tvoří i díla mimo rámec svého příběhu Romantically Apocalyptic, a postěžoval si prostřednictvím deviantARTu svým příznivcům, že jeho obraz „Seasonscape“ byl ukraden do reklamy na televizní přijímače, samozřejmě za absolutního nerespektování autorských práv.





Přístup k autorským právům na serveru deviantART je čistě na každém uživateli. Má možnost si na své dílo přidat vodotisk (watermark), což je velmi rušivý prvek a kazí radost ze stažení, může je též nahrát jen v malém rozlišení, aby pouze navnadilo k zakoupení printu. Ve velké většině se však nic takového neděje, ani u respektovaných autorů; možná jsou si vědomi, že pojetí autorství se mění a že lze mnohem pravděpodobněji dosáhnout slávy a uznání (ještě stále), než získat za své umění mnoho peněz.

Dalo se možná očekávat, že server deviantART s masivním nástupem Facebooku začne odumírat, ale toto očekávání se nesplnilo. Každou vteřinu sem uživatelé nahrávají nová díla: fotografie, kresby, manipulace, povídky. Jedinečných příspěvků tu najdeme téměř 200 milionů. Jak je možné, že stránka, která je ve své podstatě statická, zůstává stále tak oblíbená? Můžeme zmínit několik faktorů: deviantART je zavedený, známý a „velký“. Pomáhá mu v tom i jeho profilace na výtvarné umění. Umělci ukazují svá díla v podstatě celému světu, nejen svým přátelům, které mají v seznamu; vyhledávat a prohlížet mohou i neregistrovaní uživatelé. Dále, deviantART drží krok s dobou – sází na neobtěžující interaktivitu; nabídku účastnit se výtvarné soutěže nepřijme sice každý uživatel, ale mnoho z nich ano. Diskuse o aktuálních trendech v kultuře a zábavě jsou velmi přesně cílené a inspirativní.

Zdá se, že deviantART porozuměl pravidlům toho „správného“ uměleckého života: ctít svobodu, nabízet mnohé – a inspirovat.

Zdroje:



No comments:

Post a Comment