Moderní technologie vnášejí nové, mnohdy převratné přístupy snad do všech
sfér lidské činnosti. Stranou nezůstávají ani humanitní obory a
s inovacemi se, mimo jiné, vyrovnají také badatelé na poli historickém.
Zájemci o běh dní dávno minulých, ještě poměrně nedávno odkázanému na
tradiční instituce, kdy se zdrojem informací stávaly archeologické a muzejní
artefakty, archivní materiály, či staré spisy umístěné v neméně
starobylých knihovnách, k nimž byl přístup nezřídka omezen hrstce vyvolených,
se v dnešní době otevírají čím dál častěji nové možnosti nahlížení do
minulosti. Zlé jazyky tvrdí, že historie je oborem dávno vyčpělým. Opak je
pravdou a o neutuchajícím zájmu širokého publika svědčí množství iniciativ
vzešlých jak z řad odborné, tak laické veřejnosti.
Internet, digitalizace, přístup k informacím, možnost participace
pro všechny. Zaklínadla moderních dní, jedněmi vyzdvihována, některá naopak
druhými zatracována. Skutečnost, že na internetu vzniká řada amatérských
stránek a fór, jejichž obsah může být značně neodborný, nepřesný, nezřídka až
tendenční a jako takový se stává terčem kritiky, necháme na tomto místě spíše
stranou a pozornost budeme soustředit na nové možnosti studia minulosti, které
nám přináší jednak digitalizace, jednak nová média jako taková.
Roku 2005 uveřejnila Evropská komise dokument i2010: digitální knihovna,
který shrnuje strategie digitalizace, uchování a on-line zpřístupnění
evropského kulturního dědictví. Zveřejněný dokument svědčí o stále se
rozrůstajícím zájmu členských států (ať už jsou jejich důvody jakékoli) tvořit
pomocí nových technologií digitální knihovny. Cílem nastíněného projektu je „usnadnit používání evropských informačních
zdrojů v on-line prostředí a dosáhnout toho, aby jejich používání bylo v tomto
prostředí zajímavější.“ Digitální knihovny by měly vedle materiálů
digitalizovaných obsahovat také ty, které byly již v digitální formě
vytvořeny, měly by být zveřejněny on-line a co je neméně podstatné, dokumenty
by měly být zajištěny pro budoucí generace tak, aby se obsah neztratil. O
trvalé uchování archivních materiálů a snadný přístup všech uživatelů by se
měla postarat ta která instituce. S ohledem na optimální vyhledávání by
také měly se sbírkami nakládat jako s metadaty, všechny položky by měly
obsahovat maximum informací (např. inventární číslo, název, autor, datum vzniku
apod.) tak, aby byla zaručena přesná identifikace materiálu a usnadněno
vyhledávání.
Digitalizace je v plném proudu a přístup k historickým pramenům
nebyl nikdy v minulosti snadnější. V rámci nejrůznějších domácích i
zahraničních (a mezinárodních) programů jsou každoročně digitalizovány tisíce
dokumentů, které jsou online přístupné všem zájemcům. Přiblížíme si například
jedince dychtícího poznat život ve středověku - před nástupem digitálního věku
byl přístup k archiváliím jen velmi obtížný. V době probouzejících se
národních historií 19. století vznikaly napříč Evropou kodexy a regesty, do
nichž autoři, většinou archiváři, přepisovali staré listiny, opatřovali je velmi
stručnými obsahy a kritickým poznámkovým aparátem. Takovéto svazky se na
dlouhou dobu staly zcela zásadním zdrojem studia (nejen) diplomatických
pramenů, a to především pro ty, kteří se k originálům nemohli z jakéhokoli
důvodu dostat. Avšak jak už to bývá, ani kodexů nebylo vydáno nekonečně mnoho,
jde o poměrně luxusní zboží, kterým si dnešní badatel svou domácí knihovnu jen
tak neobohatí. Naštěstí žijeme v digitální éře a možnosti našeho studia se
neustále rozvíjejí a obohacují. V rámci portálu Czech Medieval Sources online provozovaného Centrem
medievistických studií FÚ AV ČR již bylo zveřejněno na 320 digitalizovaných
edic ke studiu českých středověkých dějin. Databáze tak umožňuje výše zmíněné
kodexy studovat online. Tím však možnosti středověkáře zdaleka nekončí.
V rámci virtuálního archivu Monasterium bylo zpřístupněno již více než
7000 digitalizovaných originálů listin. A ve výčtu obdobných projektů (především
pak zahraničních) bychom v dlouhých odstavcích mohli pokračovat dále.
Zcela zásadním se pro mnoho domácích badatelů stávají čím dál tím častější digitalizační
aktivity archivů. Ty přistupují k postupnému online zpřístupňování alespoň
části svých fondů a již dnes umožňují studium matrik, vedut, map, katastrů,
periodik apod. z pohodlí domova. Modernímu uživateli se nastíněné příklady
digitalizace mohou zdát naprosto banálními, pro historika mají však nové
možnosti zcela zásadní význam a dopad na jeho práci. Koncepty vytvořené
staršími generacemi často zatížené lokálními možnostmi podléhají
v současné době přehodnocování v rámci mnohem širšího přístupu
k historickým pramenům uchovávaným v četných vědeckých institucích
sídlících v zahraničí. V neposlední řadě je také nutné připomenout
nepochybný přínos pro zájemce z řad tzv. laické veřejnosti a možnost
interaktivního vzdělávání.
Je však nutné se vyrovnat také s negativní stránkou věci. Roy
Rosenzweig, zakladatel Centre for History and New Media při George Maison University ve Fairfaxu, institutu,
který si jako svůj hlavní cíl vytyčuje využití digitálních médií a počítačových
technologií k prezentaci historie, upozornil na skutečnost, že díky
neustále rostoucímu penzu digitálních dat budou historici nutně čelit informačnímu
přetížení (již dnes je naprosto nemožné vše vstřebat, což samozřejmě není
problém jen historického bádání). Nejdůležitějšími a zároveň nejobtížnějšími
otázkami týkajících se digitálního uchovávání jsou aspekty sociální, kulturní,
ekonomické, politické a právní, tedy takové, ve kterých by humanitní obory měly
excelovat. Systém uchovávání starodávných dokumentů, který se vyvíjel po
staletí, se dnes ocitá v krizi. Historikové tak podle Rosenzweiga musejí
pro nadcházející generace vytvořit systém zcela nový. V minulosti se
dějepisci museli chtě nechtě vyrovnávat s řadou nedostatků. Jejich práce
se dostala k poměrně úzkému publiku, svým studentům mohli „na živo“ ukázat
jen velmi malý výčet primárních pramenů, úžil se také počet dokumentů, které
vydrželi do moderní doby. Řadu těchto nedostatků odstranily moderní technologie
v čele s Internetem. (mimohodem - zkuste si heslo "medieval sources online" zadat do goooglu). V současnosti se tak historičtí pracovníci budou
muset vyrovnat se značným posunem od kultury nedostatku, ke kultuře nadbytku
E. Jindrová
Zdroje:
EVENS, Tom. HAUTTEKEETE, Laurence. Challenges in Digital Reservation For Cultural Heritage Institutions. In: Journal of Librarianship and Information Science 2011, 43: 157. <http://lis.sagepau.com/content/43/3/157>
ROSENZWEIG, Roy. Scarcity or Abundance? Preserving the Past in a Digital Era. <http://chnm.gmu.edu/essays-on-history-new-media/essays/?essayid=6>
http://chnm.gmu.edu/
http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus51/digitalni_knihovnyEU.htm
http://www.monasterium.net/
http://cms.flu.cas.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=1113
No comments:
Post a Comment