Sunday, April 8, 2012

Zdroj: Facebook,YouTube…

Kdo z nás není na Facebooku? Kdo z nás ví, co je LinkedIn a k čemu slouží? Proč není Twitter v ČR tak populární jako jinde ve světě? Tolik otázek, ale jedno mají společné. Jsou nová média a sociální sítě důvěryhodnými zdroji pro novináře? Čím dál častěji je možné se setkat se situací, kdy novinář odkazuje na názor diváka, který jej vyjádřil na jedné ze sociálních sítí. Fenomén zdrojovat z nových médií začíná prostupovat i novinářskou praxí

Nejprve je asi důležité si definovat, co je za nová média vůbec považováno a zda je vůbec označení „nová“ relevantní. Naskýtá se otázka, do jaké chvíle mohou být považována daná média za ta nová. Pravděpodobně do chvíle, než se na mediální scéně vyskytnou ještě novější. Pod označením nová média se v současnosti rozumí taková média, která jsou založena na elektronické, respektive digitální platformě, využívají procesory, jsou interaktivní a jejich součástí je zpětná vazba uživatelů. V rámci nových médií vznikl fenomén sociálních sítí, kterými se v oblasti webu 2.0 rozumí každý systém, který umožňuje vytvářet a udržovat seznam vzájemně propojených kontaktů, lze takto vytvářet virtuální „komunitu“.
Co se týče sociálních sítí, tak asi většina z nás zná Facebook a ví, na jakém principu funguje. Vlastní Facebookový profil má již včetně jednotlivců kdejaká instituce, organizace i společnost. Jako je již téměř nutností, mít vlastní web, tak profil na Facebooku se stává druhým způsobem, jak dát potenciálním zákazníkům najevo svoji existenci a prostředek ke komunikaci. Vlastní profil má i Česká televize, dokonce i jednotlivé pořady. Mezi interaktivní patří Hyde park a nejen prostřednictvím Facebooku mají diváci možnost pokládat otázky danému hostu. Facebooku coby zdroj názorů diváků využívají i další pořady ČT. Nasnadě je otázka, zda je odkazování se na sociální síť relevantní. Především z důvodu toho, že za profilem se jménem a normálně vypadající fotkou se může skrývat pravicový extremista či jiný radikálně smýšlející člověk. Sociální sítě jsou stále ještě anonymní a nebýt této možnosti „propagace", neměly by názorově vyhranění jedinci příležitost, jít se svými stanovisky do vysílání. V jistém případě může sociální síť samozřejmě sloužit jako zdroj informací a názorů, ale je důležité, aby daný novinář, respektive gatekeeper, dokázal tyto informace relevantně a efektivně filtrovat. Jistě někdo může namítat, že je svoboda projevu, ale určitě patří vulgární slova a touha za každou cenu projevit svůj názor, například na stránkách média veřejné služby, na obrazovky a jako citace do novin? Další sociální sítí, která bohužel v ČR není tolik používána, je Twitter. Mikrobloggerská sociální síť, která je často využívána zahraničními médii při informování o různých společenských a politických událostech, které nejsou přístupny přes tradiční médium. Čím dál častěji se tedy setkáváme s tím, že právě novináři odkazují na zdroje typu „lidé na Facebooku píší“, „v diskuzi pod článkem se objevilo“, „uvedl na Twitteru uživatel xy“ apod. Zdá se, že tedy přístupnost „nenovinářů“ a šíření svého postoje, již díky těmto médiím není tak obtížné. 

O čerpání informací ze sociálních sítí, již dokonce existuje průzkum, který se zaměřil právě na využívání zdrojů elektronických médií a na to, jak novináři tyto zdroje využívají. Výsledkem je, že zhruba 72% novinářů uvedlo, že jsou členy sociální sítě Facebook. Druhou nejčastěji využívanou sociální sítí je v ČR s výrazně nižším percentilem LinkedIn (23%) a poté Twitter (14%). Zajímavé je, že pouze 8% novinářů, kteří jsou členy nějaké sociální sítě, ji nikdy nevyužívá k pracovním účelům, ale 46% novinářů pro pracovní účely využívá právě Facebook. Poté nám se 17% vstupuje do hry zdrojů YouTube, 12% Twitter a LinkedIn jen 9%. Zatímco newslettery, coby marketingový nástroj v rámci elektronických médií, jako zdroj informací využívá 74% novinářů. YouTube je fenoménem své doby, protože umožňuje zobrazení obsahů v audiovizuální podobě. Novináři jsou si toho vědomi a není již neobvyklé, že i zpravodajský pořad jej použije jako zdroj nějakých výjimečných událostí, když nemohl na místo vyslat svého kameramana. Samozřejmě v tuto chvíli je opět otázkou, jak moc je to důvěryhodný zdroj, když neznáme pořizovatele tohoto videa. Navíc velmi často ani nedosahuje takové technické kvality, jež by pro kvalitní zpravodajskou relaci měla být samozřejmostí. Jedná se v tuto chvíli o autentičnost? Celkem 50% novinářů využívá sociální sítě k pracovním účelům zejména v oblasti domácího zpravodajství. Avšak jen ve 4% jsou nejčastějším zdrojem informací pro novináře sociální sítě, další 4% využívají jako nejčastější zdroj blogy, RSS feedy či newslettery. V současné době tedy stále převládají v žurnalistických informačních zdrojích tradiční sdělení konkrétních osob a tiskové zprávy. 

Zajímavé by jistě bylo udělat v budoucnu průzkum vývoje tohoto trendu využívání sociálních sítí k pracovním účelům. Ale srovnání se zahraničím by také nebylo od věci. Už jen z hlediska toho, jak je v zahraničí více užíván Twitter. Předpokládám, že dnes jsou sociální sítě a internet, vnímány veskrze pozitivně, už jen pro to, že umožňují rychlý přístup k informacím, který je ve zrychlující se době nepostradatelný. Ale může v tom spočívat i hrozba. Největší slabinou právě sociálních sítí je bezpečnost a autenticita jejich uživatelů. Vzniká jakási virtuální realita na základě reality žité. Ale právě proto, je důležité si uvědomit, jak moc je tedy vhodné odkazovat na ně jako na důvěryhodný zdroj. Odráží skutečně tu žitou realitu!? Nezbývá nejspíš než počkat na další průzkumy tohoto zdrojování a informace si vyfiltrovat na základě vlastních zkušeností a s rezervou… 


PAVLÍČEK, Antonín. Nová média a sociální sítě. Vysoká škola ekonomická v Praze. Nakladatelství VŠE. 2010

No comments:

Post a Comment